Vyšetřování a trestní stíhání jsou základními pilíři právního státu, které zajišťují ochranu společnosti před kriminalitou. Někdy se však stává, že i přes nejlepší úmysly orgánů činných v trestním řízení je trestní stíhání zahájeno nesprávně nebo neoprávněně vůči osobě, která se nakonec ukáže být nevinnou. V takovém případě vyvstává otázka, zda má taková osoba nárok na odškodnění za způsobenou újmu.
Právní rámec pro odpovědnost státu
V České republice je právním základem pro odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci zákon č. 82/1998 Sb., který se zabývá odpovědností za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tento zákon vychází z Listiny základních práv a svobod, konkrétně z čl. 36 odst. 3, který stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným postupem orgánů veřejné moci. Pokud proti vám bylo neoprávněně zahájeno trestní stíhání, braňte se prostřednictvím zkušeného advokáta.
Kdy vzniká nárok na odškodnění?
K nároku na odškodnění dochází tehdy, když je zahájeno trestní stíhání, které není zakončeno odsuzujícím rozsudkem. Osoba, vůči níž bylo trestní řízení vedeno, má právo žádat kompenzaci za:
- Majetkovou škodu – například ušlý zisk nebo náklady, které musela osoba vynaložit na právní zastoupení a obranu svých práv.
- Nemajetkovou újmu – zadostiučinění za újmu na cti, osobní důstojnosti nebo psychické újmě, kterou poškozený během trestního řízení utrpěl.
Posuzování výše náhrady škody
Výše náhrady škody závisí na několika faktorech, které zohledňuje soud. Důležitým kritériem je závažnost vzniklé újmy, doba, po kterou bylo trestní řízení vedeno, a také to, jakým způsobem zasáhlo do osobního nebo pracovního života poškozeného. Ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. specifikuje, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu může být poskytnuto buď finančně, nebo jiným způsobem, pokud to situace dovoluje.